Je již třetím dílem v pořadí ze sedmidílné série Letopisů Narnie od C.S.Lewise. Tato kniha nás opět zavede do Narnie, ale nejenom do ní, ale dál a dál, kam až oko po moři dohlédne, čemuž ovšem napovídá i sám název knihy.

Třetí díl pojednává o tom, co se stalo, když princ Kaspian získal zpět svůj trůn a začal vládnout Narnii moudrým a spravedlivým způsobem. Kniha vypráví o slibu jež Kaspian dal Aslanovi při své korunovaci, že najde sedm ztracených přátel svého otce, kteří se vydali na Mirazův pokyn prozkoumat Východní moře. Kaspian se tedy vypravil těch sedm přátel hledat na své nové lodi “Jitřní poutník” a právě když je na moři se setkává opět s Edmundem a Lucinkou. Petr a Zuzana se tentokrát do Narnie nevrátili, ale zato se tu objevil  jejich bratranec Eustác Květoslav k němuž museli Edmund a Lucka odjet na prázdniny. Eustáce neměl skoro nikdo rád – byl takový prostě svůj, ale o tom víc později (nebo si to přečtěte sami). Tentokrát se do Narnie dostali skrze obraz, který visel v pokoji Lucinky a na který se právě v tu chvíli dívali a povídali si o Narnii v domění, že jsou sami. Jenže je poslouchal právě Eustác a začal si je dobírat… Když se tak handrkovali mezi sebou, najednou zjistili, že loď na obraze opravdu pluje a že z obrazu teče voda. Byl to pro všechny šok, když v tom se přihnala veliká vlna a všechny tři to spláchlo rovnou do moře k Jitřnímu poutníku a na palubu plnou dobrodružství a ke starým přátelům. Potkali tam právě Kaspiana a Ripčípa (což je, světe div se, mluvící myšák).
No a tak se celá výprava dál plavila směrem na východ, kde jak doufali najdou ony ztracené přátele Kaspianova otce. Plavba je zavedla na spoustu zajímavých míst včetně toho, kde se z Eustáce stal drak, ale o tom až později, neboť dobrodružství Jitřního poutníka právě začíná…